Rozbory vody

Dusitany a dusičnany (nitrity a nitráty)

jsou soli kyseliny dusičné a dusité. Běžně jsou zastoupeny v potravinách jako přirozená složka v důsledku koloběhu dusíku v životním prostředí. Rozkladem bílkovin a jiných dusíkatých sloučenin vzniká amoniak. Působením nitrifikačních bakterií dochází k jeho přeměně na dusitany, které se dále oxidují na dusičnany.

Nitrosaminy vznikají reakcí aminokyselin s dusitany při určitých podmínek. Vzhledem k tomu, že mají karcinogenní, mutagenní a teratogenní vliv na zdraví, je nezbytné regulovat množství přidávaných dusitanových a dusičnanových solí do masných výrobků a provádět systematickou kontrolou.

CHSKMn

Ve vodách mohou být obsažené různé organické látky v širokém rozmezí koncentrací od stopových množství až po majoritní složky podle druhu vod. Vzhledem k této různorodosti se organické látky ve vodách mohou stanovovat jako suma koncentrací všech organických látek, nebo koncentrace určité charakteristické skupiny látek (fenoly, tenzidy, pesticidy apod.). Účelové stanovení jednotlivých organických látek ve vodách se provádí u látek se zdravotním rizikem nebo látek toxických či nebezpečných pro životní prostředí. Takové stanovení se provádí moderními instrumentálními analytickými technikami s velmi složitou úpravou vzorku.
Pro hodnocení kvality vod obvykle postačí základní sumární ukazatele. Pro organické látky se jedná zejména o ukazatele:  Chemická spotřeba kyslíku CHSK  Biologická spotřeba kyslíku BSK  Polární extrahovatelné látky PEL  Nepolární extrahovatelné látky NEL  Ztráta žíháním odparku Jedním z nejčastěji stanovovaných ukazatelů je chemická spotřeba kyslíku, který vypovídá o celkovém obsahu organických (oxidovatelných) látek ve vodě. Principem stanovení je jednoduchá redoxní titrace. Oxidaci organických látek lze provést manganistanem draselným nebo dichromanem draselným. Při stanovení chemické spotřeby kyslíku (CHSK) vzorku vody se provádí oxidace organických látek obsažených ve vodě za předem definovaných podmínek.
Chemická spotřeba kyslíku se pak vyjádří se spotřeby oxidačního činidla v množství ekvivalentně odpovídající oxidaci kyslíkem podle rovnice reakce: O2 + H2O + 2e - 2OH – Stanovení CHSK se provádí buďto manganometricky (odměrným roztokem KMnO4) nebo bichromatometricky (odměrným roztokem K2Cr2O7) podle následujících reakcí vyjadřující oxidaci: MnO4 -+ 8H ++ 5e - Mn 2++ 4H2O Cr2O7 2-+ 14H ++ 6e –  2Cr 3++ 7H2O Oxidační činidla se přidávájí do vody v nadbytku, provede se oxidace za předem definovaných podmínek (katalyzátory, pH, teplota) a nabytek nezreagovaného oxidačního činidla se retitruje zpět. CHSK se pak vyjadřuje v mg.l -1kyslíku, ale protože výsledky stanovení oběma metodami nejsou shodné je nutné u výsledku uvádět jakou metodou byla CHSK stanovena (CHSKMn, CHSKCr). Hodnoty CHSKCr jsou většinou vyšší než hodnoty CHSKMn, protože za podmínek stanovení je silnějším oxidovadle K2Cr2O7. Z tohoto důvodu je CHSKCr vhodné pro stanovení CHSK ve všech druzích vod, zatímco CHSKMn je vhodná pro přírodní a pitné vody.

Chlór

Ke zdravotnímu zabezpečení pitné vody v distribuční síti od dodavatelů je stanovena minimální hodnota volného chloru 0,05 mg/l. Horní mezní hodnota činí 0,3.
Chlor je velmi reaktivní plyn, který se ochotně slučuje s většinou prvků periodické soustavy. Byl objeven roku 1774 Carlem Wilhelmem Scheelem, ale dnešní pojmenování mu dal až roku 1810 anglický chemik sir Humphry Davy.any při určitých podmínek. Vzhledem k tomu, že mají karcinogenní, mutagenní a teratogenní vliv na zdraví, je nezbytné regulovat množství přidávaných dusitanových a dusičnanových solí do masných výrobků a provádět systematickou kontrolou.
Průmyslově vyráběný plynný chlor vzniká jako vedlejší produkt výroby hydroxidu sodného nebo draselného elektrolýzou vodného roztoku chloridu sodného nebo draselného – solanky (dalším vedlejším produktem je vodík). Starší způsob výroby používá jako katodu kovovou kapalnou rtuť, což může vést ke kontaminaci výrobních závodů i okolního životního prostředí (např. Spolana Neratovice[4], Spolchemie Ústí nad Labem[5]). Modernějšími způsoby přípravy chloru jsou membránová nebo diafragmová elektrolýza. Při diafragmové elektrolýze je katodový a anodový prostor oddělen polopropustnou membránou, která má za úkol zabránit vedlejším reakcím, vzhledem k nízké účinnosti je však tento způsob historií (malá čistota vznikajícího hydroxidu). Dnes se k této přípravě užívá způsobu membránového, fungujícího na podobném principu jako diafragmové provedení, avšak s vyšší účinností, pro diafragmový i membránový způsob jsou společné užívané elektrody, tedy anoda (rozměrově stálá) z titanu pokrytého tenkou vrstvou oxidu titaničitého a katoda ze železa či niklu. Tlakové kovové lahve s plynným chlorem jsou označeny žlutým pruhem.
  • Při práci s plynným chlorem je nezbytné zachovávat přísná bezpečnostní opatření, protože je velmi silně toxický a z průmyslových provozů je známa řada havárií se smrtelnými následky. Plynný chlor je znám jako první prakticky použitá chemická bojová látka již z 1. světové války v roce 1915.
  • Elementární chlor se prakticky používá k desinfekci pitné vody, protože i v malých koncentracích hubí bakterie a jeho nadbytek lze z vody snadno odstranit pouhým probubláním vzduchem. Další uplatnění nachází chlor v papírenském a textilním průmyslu, kde se používá k bělení surovin.

Chloridy

Chloridy jsou soli kyseliny chlorovodíkové (HCl). Jejich nejznámějším zástupcem je chlorid sodný (NaCl). Chlór v nich zaujímá podobu iontu Cl-.

Tvrdost vody

pH

pH (angl. potential of hydrogen, lat. pondus hydrogenia, tj. „potenciál vodíku“), též vodíkový exponent je číslo, kterým v chemii vyjadřujeme, zda vodný roztok reaguje kysele či naopak zásaditě (alkalicky).

Sírany

Mangan (Mn)

Železo (Fe)

Železo  je nejrozšířenejší přechodný kovový prvek a druhý nejčastěji se vyskytující kov vůbec. Železo se vyskytuje na zemi, ve vesmíru a je součástí lidského organismu. Železo je samo o sobě pro člověka neškodné. Ale i tak se musí ionty železa z pitné vody odstraňovat. A to proto, že smyslové vlastnosti vody (ty, které vnímáme smysly) působí negativně. Ovlivňují její chuť, vůni i barvu, která mívá červenější nádech.

 

Důsledky železité vody:
Přehnaně železitá voda by se neměla používat ani jako vodaužitková. Sloučeniny železa se totiž usazují v trubkách, kotlích, vanách, dřezech, bojlerech… a způsobují korozi zařízení. Koroze pak velmi zkracuje životnost daného zařízení.

 

  Mezní hodnoty železa ve vodě jsou:
  • pitná a balená voda: 200 μg/l
  • pramenitá a kojenecká voda: 300 μg/l
  • studniční: až až 500 μg/l

Kontaktní formulář

Jméno a příjmení:
Bydliště: 
E-mail
Telefonní číslo:
Předmět:
Jak Vám můžeme pomoct?